V dnešní uspěchané době, většinou každý touží po lásce. Otázka je, jak si kdo lásku představuje a jak jí v cítí. Hodně a poměrně často, slýchávám od lidiček. „No já už chci lásku, chci partnera, chci si povídat, chci, aby mě měl někdo rád“. Tady začíná osvědčená metoda, lov na lásku.
HON, doslova hon, kdy energie tlačí po uspokojení svých nenaplněných potřeb. Internet, seznamky, dohazování, ze strany přátel. Kamarádi přesně ví, který „zoufalec“ je volný.
Je třeba, aby nebyl v partě sám. Nastává pohyb směrem k sobě. Oba potom netuší, co se bude dít.
Ano. Úkol zněl jasně. Nechci být sám, sama. A tady to vypukne. Většinou nedostaneme to, co chceme. Ale to, co potřebujeme. Abychom se naučili být sami sebou. Milovat sebe. Pořešili si svoje bolesti a strasti a navzájem se naučili vzájemnému respektu a odpuštění.
A potom se družíme, ženíme, rozvádíme. Učíme se přes vztahy dospět. V našich zraněných částech doživit a dosytit to, co nám nedali naši rodiče. Tady jsme pěkně nasraní. Položte si otázku. „Jak vám může dát někdo něco, co sám nedostal? Nepoznal? Neochutnal.?“
Kdo z nás vlastně ví, jak chutná energie lásky. Nastává situace, kdy se ve vztahu začíná hrát o body. Plusové body. Zavděčit se. Občas si i vrznout. Hlavně mít klid, který zdánlivě nepřichází.
Přitom potom muž nebo žena, když sedí v terapeutickém křesle, vidím tam malý zraněný dítě, nepomazlený, často ušmudlaný, dloubající se v nose.
Dítě, které natahuje ruce v touze po obejmutí své maminky. My jsme generace, kdy byly maminky našich maminek a nejenom ony, odpojeny od sebe. V poválečné době se rodily děti, které ve svých energiích kopírují bolesti svých rodičů a prarodičů. Nejenom z válek a válečných tažení.
Ženy žily často samy, bez mužů. Chlapi zahynuli ve válkách a ženy musely být silné. Udržet a uživit rodinu v boji o přežití.
Ano, jsme naštvaní, zlobíme se. To jsou, ale naše vnitřní části, které se zlobí.
Je třeba se podívat do sebe. Kdy a jak ve které chvíli, ze které své části reagujete.
V životě nastává několik variant:
1. varianta: Archetyp tiché baletky
Chodím po špičkách. Balancuji na pomyslné kladině.
Nastavení, kdy jeden z partnerů, v rámci zachování klidu v rodině začne mlčet.
Prostě a jednoduše poslouchá. Chce mít klid, udělá, co se po něm žádá. On klid stejně není.
Snaha proběhla. Z partnerství nebo vztahu se stává konzumní stav, kdy se život, dostává do pozice občas, snad, někdy i navařeno, uklizeno. Sex???? Co to je? Žijí vedle sebe, nemluví.
Mluví a posílají se k šípku.
2. varianta: Archetyp generál, generálka. Je mě vidět a hlavně slyšet.
Je to rodinný stav, kdy jeden z partnerů řídí nejen toho druhého, ale i celé systém.
Tady jsou opravdu velmi těžké a náročné emoční vztahy, a nejen druhý partner, ale i děti většinou velmi trpí. Je to stav, kdy je zde nastaven řád a pravidla. V každém případě jsou lidé v těchto vztazích velmi nemocní, protože se nespokojenost promítá do fyzického těla.
Stav ano maminko, ano tatínku. Máš pravdu jako vždy, se brzy ukazuje jako sešněrovaná kazajka
z léčeben pro psychické vyčerpání.
3. varianta: Archetyp turista, turistka
Tohle je nastavení, kdy daný jedinec vidí, že mu partner ubližuje. Člověk, ať muž nebo žena, je v pozici oběti. Dítěte. Nedokáže rozlišit ze své zraněné části, že ho nekárá matka, ani otec. Reaguje z nastavení svého vnitřního systému bolestí a traumat z původní rodiny. Tady dochází ke třenicím, boji o vítězství mít pravdu.
Dokázat partnerovi, že chyba je v něm. A tak se v lepší fází hádají, v horší si pohodí pár facek.
Potom nastává situace, že jeden z partnerů odejde. Někdo zpátky k mamince. Kdo má dost odvahy začne žít sám, hledat sebe a nastoupí na cestu sebe poznání a hledá, jak vystoupit z rodových zatížení a tradic.
Může se stát, a to jsem slyšela několikrát. Mám třetí ženu a kdybych nevěděl, že jsou z jiné části republiky, myslel bych že jsou to trojčata.
Má pravdu předsedo. Nepochopil, co ho daná partnerka učí. Tlak se stupňuje.
Jak říká jeden můj kamarád. Dlouhý kabel. Dálkové ovládaní. Nedochází mu souvislosti, co ho život a daná osoba, žena, či muž učí. Tak přicházíme ve vztazích o iluze, docupitá další zklamání, ponížení.
A hlavně to stojí čas a peníze. JO. Školné je často vysoké. Tak se nyní vynalezly předmanželské smlouvy. Nejsem si úplně jistá, zda se vztahují i o zářezy a bolesti na srdci i duši.
Každý máme svůj plán duše a je jenom na nás, kdy pochopíme.
Pokud se setkáváte s vaší částí, která vás nebo vašeho partnera velmi slušně řečeno štve, můžeme se na to podívat ve vašem systému vnitřních osob.
Často tu sedí Ježibaby, draci, různí ohnivci, báby s otráveným jablkem.
Občas se pokusí mi nahnat strach, aby se na ně nepřišlo a tato část mohla dál jet ve svém nastavení.
Tyto energie klientům neříkám před sezením, protože vysvětlit jim, že se daná vnitřní osoba brání prozrazení, aby mohla dál v systému prudit je pro odvážné a dá se říci pokročilé.
Vyhrožují v energiích, napadají a je nutné rozlišit, co je zdravá část a co ta zraněná, která se hlásí o pozornost a integraci.
Po terapiích a integraci občas přichází v energetickém poli, uzdravené vnitřní části klientů a přináší mi bílou nebo červenou růži. Je to vděčnost, která probíhá na podvědomé úrovni a tyto části jsou rády, že už nemusí svoje bolesti a traumata nést.
Červená a bílá růže, jako poděkování, usmíření vnitřních částí.