V tomto příběhu se ponoříme do světa našich vnitřních částí, složek, které nám komplikují nebo usnadňují životy. Tato část černého koně, představuje v systému tohoto muže a ženy esenci vášně, tvořivosti, síly, ale také čisté a ničím v systému lidské bytosti nepopřené a nezatížené sexuality.
Potkali se dva černí koně, servaní, strhaní, lidově řečeno vypelichaní pod tíhou života okolností a bez chuti a síly jít životem dál. Muž a žena na pokraji smyslu života.
Oba uvázaní u svých stájí na stále kratším provaze, směřujícím ke škrcení a téměř nemožnosti se pohnout z místa.
Oba se narodili svým rodičům, jako malá a krásná hříbátka, která by ráda běhala po louce s kopretinami a hrála si, se svojí ničím nezatíženou esencí.
Stájník, v tomto případě rodiče, začínají koně velmi brzy sedlat. Pro upřesnění uvedu, že každé z hříbat vyrůstá v jiné stáji u svých rodičů, no úkoly, břemena jsou téměř identické.
Už od útlého dětství je vyvíjen tlak na výkon, plnění povinností a nejlépe nést na zádech nejenom břímě a strachy svých rodičů, ale aby to bylo úplně na dřeň i tíhu celého rodu.
Hříbata (nezatížená esence malého dítěte) neví a netuší, že nemusí. Chtějí mít klid, být ohodnoceni, milovaní i přesto, že to stále nepřichází, jedou dál. Kopýtka se podlamují, hříbátka občas onemocní.
Rodiče hledají problém, proč koník upadá do teplot, zlomenin, ekzémů, závislostí a dalších vymožeností, nemocí dnešní doby.
Postupem času se celý systém otupí. Hříbata si na svoji tíhu zvyknou a rodiče vypínají kontrolní systém, že není něco v pořádku. A jak už to, tak bývá, dítě roste, je z něj muž nebo žena. Aby dodrželi fenomén dnešní doby, tak se ožení. Vymění stáj a sbírají nové zkušenosti, jak fyzické, tak emoční. Další informace, dehonestující vlastní osobu. Partneři si svoje zranění otevírají, popř. zrcadlí.
Nastává období oběť, agresor. Agresor versus oběť. Ten, kdo nevydrží s nervama se stáhne a sbírá další nové zranění, bloky v podobě jedovatých lichotek z úst své manželky, či manžela.
Ve vzájemném slibu, dokud nás smrt nerozdělí. Jak pravdivé a trefné.
Koně táhnou. Až přijde čas, kdy celý systém, tělo, fyzické, mentální, emoční řekne dost.
Už nemá sílu, nemá energii, to nést. Koně mají natolik krátký provaz, že nemůžou dýchat. Jíst, pít, prostě v tomto nastavení dál žít. Vyhasíná jim vnitřní oheň, jiskra, pomyslný plamínek chuti do života.
Nastává proces uvědomění. Proces hledání vnitřních částí, nejen těch zraněných, ale i těch, které jsou momentálně schopny systém, což je tělo podržet.
Koně se,, náhodně,, setkají. Začínají si povídat o svých zraněních a částečně si je zrcadlit.
Zvědomování zraněných částí celého systému začíná bolet, ale po návštěvách u terapeuta, se objevuje jasný směr a cíl. Najít sám sebe, svoje původní já, esenci duše, kterou si daný člověk přináší na tento svět.
Koník začíná postupně cítit sebe, po krůčkách odvahy se setkává s esencí tvořivosti, kreativity a při větším uvolnění, po od blokování starých traumat se začíná objevovat vášeň.
Začíná klíčit, co je v člověku popřené, co hříbátka v sobě potlačila, pod tíhou zodpovědnosti.
Najednou zjistí, že nejenom, že to nechtějí dál nést, ale ani nemusí.
Postupným zpracováním dávných bolestí, se vášeň začíná projevovat naplno.
Nejenom tvořením, kreativitou a navrácení se na cestu svého plánu duše.
Ale i znovu otevření se popřené, zadupané sexuality.
Když se v těle rozproudí tato nová neznámá energie, jeden z koní ztrácí hlavu, protože tuto esenci nezná.
Je nová, divoká, vřelá a nespoutaná. Druhý koník, vyčkává, nemá odvahu se z provazu uvolnit úplně.
Jeho zranění jsou tak hluboká a velká, provaz zařezaný kolem krku, srdce ztvrdlé na kámen.
Má strach, ze sebe menšího pohybu jakýmkoliv směrem, že bolestí vykrvácí. V tomto případě musí terapeut postupovat velmi pomalu a obezřetně, aby se krusty bolesti pomalu odlupovaly, ale i integrovaly.
Tlak na výkon je třeba nechat z života odejít. Přijmout esenci jemnosti a fakt, že čas v tomto případě nehraje roli.
Každou esenci i dar, je třeba uzdravovat, léčit i přijímat pomalu. Dát tělu šanci shledat se s něčím, co v nás dříve zemřelo.
Přijmout proces znovuzrození a bezpodmínečné přijetí procesu uzdravování sám sebe.
I tyto hříběcí části se mohou objevit v systému lidské bytosti, kromě vnitřního dítěte, ženy, muže, Boha a zvířete.
Naše tělo, systém, fungující téměř jako malá firma, rozdělí svoje části na různé osobnosti, pod osobnosti. Tím se v celém systému zajistí fungování, do té doby, než některá část začne převládat.
V systému nastává chaos. Přichází nemoc, deprese v horším případě temná noc duše.
I tak daleko jsme schopni zajít, než najdeme sami sebe.